SOKOL STĚHOVAVÝ V ČR

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) patří mezi ikony ochrany přírody. Již od středověku se těšil zájmu člověka, po staletí je využíván v sokolnictví, je námětem uměleckých děl či erbů. Jako takzvaný „vrcholový predátor“ a nejrychlejší letec se v posledních desetiletích stal také symbolem ohrožené přírody a následně také symbolem její úspěšné ochrany. Jako predátor byl ale milován i nenáviděn. V období první světové války byl dokonce i státním nepřítelem, neboť lovil i poštovní holuby s tajnými vojenskými depešemi. Byl proto pronásledován i armádou. A holubáři ho neměli v lásce nikdy, byť mnozí z nich k němu cítili a cítí respekt. Jen díky sokolům jsou holubi tak skvělí letci.

Sokol stěhovavý při krmení mláďat. V pozadí je vidět sokolí budka. 

Sokol stěhovavý u nás nikdy nebyl hojný, protože na našem území zřejmě vždy hnízdil pouze na skalách, kterých je u nás poskrovnu. Navíc i v minulosti trpěl „lidským zájmem“. Vejce a mláďata byla vybírána pro sokolnické účely, dospělci byli stříleni z různých důvodů. Po roce 1900 byl stav hnízdící populace odhadován na 20 až 30 párů. Díky uzákoněné ochraně stavy sokolů stoupaly a svého vrcholu dosáhly počátkem padesátých let, kdy u nás hnízdilo 50 až 60 párů. Poté následoval prudký zlom a v 60. letech už u nás sokoli hnízdili nepravidelně nebo vůbec.

Ústup sokola u nás měl nepochybně přímou souvislost s celosvětovým kolapsem sokolí populace. Hlavním důvodem bylo plošné používání DDT – aromatického organochloridu, který se používal na hubení hmyzu v zemědělství. Po zákazu jeho používání, uzákonění přísné ochrany a zahájení programů pro aktivní podporu druhu, došlo v celém areálu k pozitivnímu obratu. Situace v České republice tento trend s mírným zpožděním následovala a od konce 80. let se i u nás opět začínají objevovat první údaje o hnízdících sokolech. Pozitivní trend pokračuje do současnosti, kdy v České republice pravidelně hnízdí již více než 100 párů sokolů.

Ani tak ale sokolí populace u nás nemá vyhráno. Většina párů hnízdí na skalách, které jsou v dnešní době pod silným lidským tlakem. Skály mají v oblibě nejen sokoli, ale i horolezci, trampové či turisti. Sokol je v době hnízdění citlivý na rušení, a tak často dochází ke konfliktům a řada sokolích párů hnízdí neúspěšně. V posledních deseti-patnácti letech se však v severozápadních Čechách šíří fenomén hnízdění na lidských stavbách, který se k nám rozšířil ze sousedního Německa.

Odrostlá mláďata sokola stěhovavého v sokolí budce.

Sokoli postupně zjistili, že výškové stavby mají stejné výhody jako skály a k tomu ještě něco navíc. Mají zde výborný přehled o okolí, obvykle také dostatek potravy v bezprostředním okolí (industriální krajina je překvapivě plná života, nejen městských holubů) a klid na hnízdění. Průmyslové areály jsou obvykle velmi rušné, ale z výšky komína vše vypadá jinak. Pro sokoly je nejdůležitější, že za nimi nikdo neleze do jejich výšin a na ruch pod nimi si rychle přivyknou. Při hnízdění na lidských stavbách však často sokoli obtížně hledají vhodné místo pro hnízdění, často vyberou špatně, hnízdění je pak neúspěšné či komplikuje provoz objektu. Ve snaze pomoci sokolům i provozovatelům objektů, kde sokoli hnízdí, jsou v daném objektu vyvěšovány speciální budky.

Budky výrazně zvyšují hnízdní úspěšnost na lidských stavbách. Názorný je příklad elektrárny Prunéřov, která byla v ústeckém kraji obsazena jako první. Pár se zde o hnízdění neúspěšně pokoušel asi pět let. V roce 2013, po nainstalování budky na vhodné místo, pár úspěšně vyhnízdil a poprvé vyvedl mláďata a od té doby hnízdí každoročně. Podobná byla situace i na dalších doposud obsazených stavbách.

Velká počáteční úspěšnost vyvěšování budek spočívala především v tom, že budky byly umísťovány na objekty, které si již sokoli vybrali a kde se pokoušeli hnízdit. Počet budek na stavbách postupně narůstal a nyní již budky umísťujeme i na perspektivní komíny, které jsou zatím bez sokolů. Obsazení budky je často překvapivě rychlé. V sousedním Německu již hnízdí na stavbách více než 400 párů a nové páry stále přibývají. Česká republika je výrazně menší, proto celkový počet párů bude určitě nižší než v Německu, trend vývoje je ale podobný. Postupně jsou vybírány i další vhodné objekty a se zahušťováním populace začínáme osazovat budky dále na východ.

Pro provozovatele objektu sokol prakticky neznamená žádné komplikace. Jediné omezení, které hnízdění sokolů přináší, je nutnost minimalizovat vstup do sokolích výšin v průběhu hnízdění, tedy od března do května. Doposud s tím na žádném objektu nebyl problém. Kromě toho, že sokoli loví místní holuby, a tím snižují jejich počet, slouží také jako výborný nástroj pro práci s veřejností. Stále jde o zvláště chráněný, kriticky ohrožený druh, který se těší velké oblibě veřejnosti i médií a firmy mohou jejich přítomnosti využít ve svůj prospěch.

Sokol stěhovavý je sice světový rekordman v rychlém létání, ale jak už to bývá, příroda mu zase ubrala jinde. Neumí si postavit vlastní hnízdo. S tímto dávno známým faktem, buď z neznalosti, nebo z důvodu nedostatečné předvídavosti, ale nepočítali stavitelé industriálních objektů. Na všech komínech tak narazíte na krásné hladké ochozy, beton nejvyšší kvality, ale hnízdo pro sokoly žádné. Pro zdárné hnízdění je tak třeba nainstalovat na vhodné místo, tedy hlavně dostatečně vysoko, pěknou budku. Pro sokoly už vlastně skoro boudu, luxusní 1+ KK i s koberečkem. Budka má standardně rozměry 60x60x60 cm, jedna stěna je ze ¾ otevřená a opatřená měkkou přistávací plošinkou. Vevnitř je vrstva keramzitu pro snadné vytvoření hnízdní kotlinky a pod ním je ještě koberec. Sokol, král ptačí říše, má rád výšiny. I na skalách hnízdil nejdříve na těch nejvyšších a až s postupným zahušťováním populace začal hnízdit i na menších skalkách v lesích. U staveb je to podobné. Nejdříve sokoli začínají hnízdit na komínech 100 a více metrů vysokých (první, bohužel neúspěšné, hnízdění na elektrárně Tušimice tak proběhlo v roce 2010 necelých 300 m nad zemí). V těchto případech je tedy velkou výhodou nízká hmotnost budky. Proto instalujeme budky z třímilimetrového hliníkového plechu, ale pro sokoly jen to nejlepší, proto mají nerezové dno s předvrtanými otvory pro odvod vody.

Když už máme vhodnou budku, je třeba ji ještě umístit na vhodné místo. Ideální jsou ochozy komínů. Budka je sice velká, ale sokol také není žádný drobek. Navíc okolí industriálních staveb je často pro sokoly potravně bohaté (sokol loví pouze ve vzduchu, tedy hlavně ptáky či netopýry) a sokoli si tak zde mohou dovolit početnou rodinu. Tři, obvykle však čtyři mláďata jsou v budkách na stavbách standardem. Když sokolíci dorůstají, je v budce pěkně těsno (zkuste vychovat čtyři děti v 1 + KK). Výhodou tedy je, když mláďata mohou z budky vyběhnout na ochoz a zde trénovat křídla a zdokonalovat první letové pokusy. Budky tak v naprosté většině případů instalujeme na ochozy komínů. Pouze výjimečně na chladící věže či jiné objekty (sila, střechy atp.).

Budky jsou opravdu klíčové, jen výjimečně najdou sokoli na industriální stavbě vhodné místo pro hnízdění. Zatím jsme to zaznamenali pouze třikrát. Vůbec první hnízdění na industriální stavbě v ČR proběhlo ve smotku kabelů satelitu umístěného na ochozu elektrárny Tušimice necelých 300 m nad zemí. Přišli na to náhodou technici firmy, která měla komín bourat. Práce byly okamžitě přerušeny, ale vejce se stejně bohužel nevylíhla, pravděpodobně v tomto nevhodném hnízdě zastydla, byla příliš daleko od sebe a samice je tak nejspíše nezvládala zahřívat.

Další, tentokrát úspěšné, hnízdění mimo budku proběhlo na římse kotelny teplárny Komořany v roce 2014. Asi 50 cm široká římsa s orientací na jihovýchod byla pokrytá vrstvou popílku a částečně zarostlá třtinou křovištní. Pod římsou, která je zhruba 30 m vysoko, denně chodilo velké množství lidí, projížděly desítky aut a je zde seřazovací kolejiště. Samice na rušení pod hnízdem vůbec nereagovala a úspěšně vyvedla tři mláďata. Nicméně po instalaci budky na ochoz komína ve výšce 100 m již na římse nikdy nehnízdila a pravidelně vyvádí mláďata v budce. I zde se potvrdilo pravidlo, že čím výše budka je, tím výše sokoli zahnízdí. Druhou budku umístěnou na střeše kotelny, cca 5 m na hnízdní římsou, sokoli od začátku instalace zcela ignorují.

Poslední nám známé hnízdění mimo budku proběhlo v roce 2020 na komínu výtopny Proboštov. Bohužel hnízdění nebylo úspěšné, pravděpodobně právě kvůli absenci budky. V nedalekých Teplicích hnízdí sokoli na komínu sklárny AGC. Z toho důvodu a také kvůli velkému množství telekomunikační techniky, budka na komín v Proboštově instalovalána nebyla. Sokoli to ale vyhodnotili jako vhodný objekt a na začátku března 2020 zde byl objeven pár na komínu. 23. 3. již bylo podle chování zřejmé, že sokoli hnízdí. Pro hnízdění si vybrali chráničku kabelů na betonovém ochozu ve výšce zhruba 70 m. Místo je to těsné a této bytové nouzi sokoli přizpůsobili i velikost snůšky. V hnízdě tak 8. 4. při instalaci fotopasti bylo pouze jedno vejce. To bylo později nalezeno prasklé a zastuzené.

Častěji než s hnízděním bez budky se ale setkáváme s tím, že pár sokolů sice industriální stavbu obsadil, ale třeba i několik let zde nehnízdí. Dokud mu nenainstalujeme budku. Tak to bývalo hlavně v minulosti, kdy firmy měly obavu z toho, že jim hnízdění sokolů zkomplikuje provoz. Nyní již obvykle bývá domluva jednoduchá a i instalaci už často zvládáme svépomocí, bez pomoci specializované firmy, což vše opět zjednodušuje. Běžné je dnes i to, že firmy se na nás sami obrací, že by o instalaci budky měli zájem. Sokolí vyhlídky do budoucna jsou tedy nadějné.